Rozhovor s vlastníkem Apex Athletics

(15:00 16-08-2015)
Ahojte všichni. Máme pro vás něco zajímavého – rozhovor s Apex0, který vlastní klub Apex Athletics. Apex Athletics je známý hlavně pro svých 6 titulů ve Zlaté lize, takže vyzpovídáme manažera, který má obrovské zkušenosti na Maxithlonu. Tento rozhovor je prvním rozhovorem, který v novinkách publikujeme, doufáme, že se vám bude líbit tak jako nám.

Frozy: Má první otázka směřujeme na tebe samotného. Kdo vlastně jsi, Apex0?
Apex0: Jsem 39 let starý muž, momentálně pracuji na projektu na mé univerzitě, píšu učebnice matematiky pro vyšší stupeň vzdělávání a snažím se být poloprofesionálním hráčem pokeru. Žiju ve finském Turku.

F: Jak ses dostal ke hře Maxithlon?
A: Jeden chlápek zval na švédském pokerovém fóru lidi do hry.

F: A kdy se tak stalo? Pamatuješ si tu sezónu?
A: Mojí první sezónou byla sezóna 20.

F: Co bylo v té době odlišné? Nepamatuju si detaily „starého“ Maxithlonu.
A: No, největším rozdílem bylo to, že každá země měla svou vlastní ligu, ale já mám radši současný systém, protože Mezinárodní liga přináší mnohem více soutěživosti.
Taky si pamatuju, že bylo možné získat obrovské množství peněz z neoficiálních mítinků, ale této výhody jsem nikdy nevyužil, protože jsem měl v tu dobu příliš malý stadión. Pokud se zúčastnilo dostatek atletů, tak mohlo na takový mítink přijít až 25 000 diváků. To muselo mít velký dopad na to, jak fungovaly větší kluby.

F: To je zajímavé.
A: A taky koučové byli zaměření pouze na jednu dovednost, což jsem měl taky rád, protože jsem musel přesně určit, jak využít svých koučů, abych vytrénoval dobré atlety s více dovednostmi. Musel jsem přesně vypočítávat, kdy přehazovat atleta od jednoho kouče ke druhému a kdy najmout nového kouče s jinou dovedností. Optimalizace takového tréninku byla těžká, ale teď je možné mít kouče na všechny dovednosti, které zrovna atleti potřebují.

F: Líbila se ti myšlenka této hry už od samého počátku?
A: Víceméně ano. Nicméně myšlenka atletické ligy se mi zdála trochu nepřirozená. Taky mě štvaly nereálné výsledky, kdy mi neseděl třeba skokan do výšky, který vyskočí jenom 47 cm. A kdybych nepřišel na to, proč mám neustále zraněné atlety, tak bych pravděpodobně skončil.

F: Myslím, že většina z nás měla podobné reakce na začátku svých manažerských kariér :) Pojďme nyní rozebrat tvou kariéru. Jakou dlouhodobou strategii využíváš, aby ses dostal tam, kde nyní jsi?
A: Abych pravdu řekl, nemám nějak závratně promyšlenou strategii, snažím se jenom odhalit mé nejslabší atlety a nahrazovat je lepšími. Tak jsem vybudoval tým poměrně vyrovnaných atletů, kde nikdo není příliš velká hvězda, takže jsem v jednom okamžiku vyhrál víc klubových šampionátů než těch individuálních. Pak jsem si uvědomil, že pokud chci dosáhnout na vrchol, potřebuju, aby moji atleti dosáhli vrcholu přibližně ve stejný čas, takže jsem víceméně od základů přebudoval kádr. Předtím, než se pokusíte postavit vynikající tým, je třeba se ujistit, že máte odpovídající ekonomické zdroje, jinými slovy: nejprve rozšiřujte kapacitu stadiónu. To vám zajistí každou sezónu stabilní přísun peněz z ligových mítinků.

F: Kolik sezón zabere získání dostatečného počtu financí?
A: Myslím, že mně trvalo asi 10 nebo 12 sezón, než jsem dosáhl odpovídající kapacity stadiónu a množství peněz, které jsem potřeboval pro vyzývání těch nejlepších. Pak trvalo několik sezón postavit tým. Samozřejmě, že s lepší strategií jsem mohl postupovat rychleji. Nejrychlejší cestou na vrchol je pravděpodobně utratit zpočátku většinu peněz na stadión (hlavně na kapacitu), ale je to hodně nudné.
Svůj stadión jsem postavil postupně, po 14 sezónách jsem dosáhl na 30 000 sedadel, což je dle mého dostatek, pokud teda nechcete hostit mezinárodní šampionáty. Cíle bych dosáhl o mnoho dřív, kdybych ve stejnou dobu nerozšiřoval na maximální velikost také tělocvičnu. Také jsem přidal později dalších 3 000 sedadel, ale nikdy jsem neměl více než 30 000 diváků. Myslím, že svůj stadión jsem vystavěl v šesti nebo sedmi krocích.

F: Které herní benefity ti nejvíce zpříjemňují hru?
A: Co rozumíš herními benefity?

F: Myslím různá herní ocenění, která tě vždy potěší.
A: Výhra v Mezinárodní lize, zlaté olympijské medaile a současný světový rekord jednoho z mých atletů jsou pravděpodobně ocenění, kterých si cením nejvíce. Dříve jsem byl nadšený, když jsem vyhrál finský šampionát klubů a NL I, ale tato ocenění mají v současnosti mnohem menší váhu.

F: Co tě drží při hraní Maxithlonu, i když se hra již nějakou dobu nikam neposunuje?
A: Stále se pokouším vybudovat lepší tým a chtěl bych vyhrát Pohár šampionů. A taky by mohli mí atleti pokořit nějaké rekordy. Stále se snažím zlepšit svou hru. A byla by škoda opustit můj klub po vší té práci, kterou jsem udělal.

F: To zní dobře. Díky moc za rozhovor. Přeju hodně štěstí s plněním cílů ;)
A: Rádo se stalo :)